největší snímač ze všech mobilů (recenze)

Huawei P40 Pro je další z řady nepřehlédnutelných modelů, který – tak jako v minulých letech – zase o něco dál posouvá, co je možné od mobilů čekat. Tedy rozhodně stálo za to si ho půjčit a vyzkoušet.

Huawei P40 Pro v danou chvíli (léto 2020) kraluje žebříčku nejlepších fotomobilů společnosti DXOMARK, což samo o sobě znamená, že nesporně stojí za pozornost. Ač, jak známo, zásadní vstupní hodnotou je fakt, že se v něm nedají používat služby od Googlu a jeho použitelnost je tedy omezená.

To však neřešme, z mého hlediska bylo vždy v posledních letech nesmírně zajímavé sledovat, co nového Huawei představí, protože, marná sláva, je to jeden z hlavních hráčů určujících směr mobilního focení, a tedy do značné míry focení vůbec.

Co je technologicky to nejzásadnější? Nesporně fakt, že snímač je ještě výrazně větší než u předchozích modelů – udává se velikost 1/1.28 palce a nárůst plochy o zhruba 40 %. Proč je to tak zásadní? Protože i u mobilů pochopitelně platí ona obecná rovnice, že větší čip obvykle znamená lepší/kvalitnější fotky.

A pokud bych měl tedy v jedné větě shrnout, co je podstatně nového v tomto modelu, bylo by to nesporně právě ono prosté konstatování: ano, kvalita obrazu je opravdu pozoruhodná. A schopnost přibližovat opět místy až neuvěřitelná.

Čímž neříkám, že to vše nemá háčky, Huawei P40 Pro jich pár rozhodně má. Pojďme to rozmotat trochu systematicky.

Huawei P40 Pro – další z oblíbené řady

Snažím se vždy poctivě vyzkoušet všechny “vlajkové lodi” klíčových výrobců, zkoumat, v čem se posunuly, a jakou roli hrají ve srovnání s tradičními foťáky i tím, s čím v mobilním světě fotím já, tedy s posledními typy iPhonů.

Prvním modelem byl P20 Pro, což byla první pozoruhodná zkušenost – poprvé jsem se potkal s objektivně revoluční věcí: tedy “umělou inteligencí” – což v reálu znamená, že mobil je solidně schopen poznat, co fotí a dle toho fotku trochu uzpůsobit (například mírně oživit barvy, pokud pozná, že fotí zeleň).

Vloni jsem podrobně testoval P30 Pro, což je dle mého model naprosto průlomový – díky schopnosti “periskopickým” teleobjektivem opticky přibližovat a obecné vyladěnosti všech možných funkcí. V té době to byl (a do značné míry je i nyní) model, který dokázal porazit v mém subjektivním hodnocení i špičky iPhonů: v kvalitě kresby, možnosti hrát si s makrem a samozřejmě v oné fenomenální schopnosti optického přiblížení.

Reklama

A kam v tom zapadá Huawei P40 Pro? Logické očekávání by bylo, že bude přímým pokračovatelem. Což platí ale jen do jisté míry – kdo bude hledat oblíbenou funkci makrofotografií, nenajde ji – vypadla zřejmě kvůli změně objektivů (jiná ohnisková vzdálenost ultraširokoúhlé čočky), což mě osobně zklamalo. Samozřejmě, je to hraní, ale hraní zajímavé.

Stejně tak už v tomto modelu není onen “periskopický” zoom, což tedy nic nemění na faktu, že schopnosti přibližovat jsou neuvěřitelné, viz dále. K čemuž dodejme, že existují tři modely P40. Model základní (P40, neboli P40 Light), pak zde zkoumaný Huawei P40 Pro, ale také ještě vyšší Huawei P40 Pro Plus. Ten má ještě o objektiv/snímač víc a disponuje ještě pokročilejším “periskopem” s desetinásobným přiblížením. Pokud jsem to dobře pochopil, v ČR se tento model neprodává, tedy by bylo zbytečné ho řešit – ale je dobré vědět, že nad Huawei P40 Pro je ještě jeden “nadupanější”.

Huawei P40 Pro a pozoruhodný systém foťáků

Jak tedy Huawei P40 Pro fotí? To asi nejlépe zahlédnete na této stránce z ukázkových fotek, které jsem pořídil jako obvykle na různých místech v různých běžných situacích.

Fotky vznikají kombinací dat z tří objektivů a tří snímačů. Hlavní snímač má rozlišení 50 Mpx (ohnisková vzdálenost 23 mm, světelnost 1,9), ultraširokoúhlý má 40 Mpx (18 mm, 1,8) a o přibližování se stará objektiv třetí s pětinásobným přiblížením – 12 Mpx (125 mm, 3,4). Plus, aby vás to nepletlo, mezi objektivy zahlédnete i čtvrté “oko”, to je Time-of-Flight (TOF) objektiv, který funguje pro třírozměrné modelování a podobná kouzla.

Pro jistotu dodejme, síla mobilů je právě ve zpracování dat z různých objektivů a většinou se nedá říct, jaký byl právě pro konkrétní fotku použit, což nás ale v zásadě nemusí zajímat.

Režimy foťáku jsou standardní: Fotografie, Video, Portrét, Clona, Noc, PRO (v němž je možné nastavovat ISO, čas, režimy ostření a další) plus je tu i záložka Další, kde je možné experimentovat s HDR, vytvářet panoramata nebo černobílé fotky.

Jako u minulých modelů je i zde možné zapínat a vypínat “umělou inteligenci”, tedy regulovat, zda mobil v reálném čase fotky poupraví. K čemuž je dobré říct, že výsledky jsou opravdu velmi solidní. A ač jsem osobně dříve považoval tuhle věc za zbytečnost, kterou nemá smysl používat, názor jsem dost změnil. V mnoha situacích prostě dává smysl opravdu hodně – včetně té, kterou jsem již zmínil: v letní krajině se prostě hodí trochu zvýraznit barvy zeleně. Jinými slovy: je dobré být trochu skeptický, ale zároveň není pochyb, že tyhle úpravy v reálném čase mají velkou budoucnost a budou stále více definovat nenáročné focení.

Plus samozřejmě, opravdu skvělý je systém nočního focení – u P30 pro to byla jedna z věcí, nad kterou se mi doslova tajil dech. I zde to funguje skvěle, ale hezké noční fotky se od té doby naučil i můj iPhone 11 Pro, tedy už mi trochu zevšedněly, což ale nic nemění na tom, že to je věc opravdu revoluční – fotka vzniká kombinací několika snímků pořízených během několika vteřin.

Huawei P40 Pro – kvalita fotek je pozoruhodná

V čem je tedy hlavní posun oproti předchozím modelům? Dle mého hlavně v tom, jak kvalitní fotky umí P40 Pro pořídit. Kvalitní v tom smyslu, že v některých situacích ani opravdu cvičené oko zkušeného fotografa nepozná, zda jde o fotku z mobilu, nebo třeba z pořádného foťáku á la začátečnická zrcadlovka.

Anebo z druhé strany: větší snímač a kvalitní zpracování obrazu prostě posouvají zase ještě o kousek dál to, co je možné od mobilů čekat. Pravda, pro běžného uživatele zrovna tento posun nebude nijak dramatický, s výsledky třeba z P30 bude spokojený stejně, jen tradiční fotografové budou opět trochu více nechápavě kroutit hlavou nad tím, co ty kapesní věcičky dokáží.

Co ale běžný spotřebitel zahlédne, je tradičně nebývalá schopnost přibližovat – to je samo o sobě revoluce, protože ještě před nedávnými lety jsme si všichni mysleli, že fyzika se zde nedá obelstít – a že prostě s mobily do dálky neuvidíme.

Pětinásobné přiblížení je optické, tedy skvělé, desetinásobné už je trochu “dopočítané” a nakombinované z velkého hlavního snímače. Maximální padesátinásobné je už nepoužitelné, ale i tak je fascinující, co vše je možné z foťáku vylovit. Samozřejmě, okna Pražského nebo Trenčínského hradu focená z mnoha kilometrů nejsou moc kvalitní. Ale jsou tam, jasně viditelná, jak zahlédnete z ukázkových fotek. Použít se to nedá, ale překvapovat mě to nepřestává.

Huawei P40 Pro – pár háčků

Dobrá tedy, Huawei P40 Pro jsme dosud jen více méně chválili, ale jaké to vše má háčky?

Ten první je zjevný – tento model není možné propojit na systémy Googlu, což je prostě limit značný. Jak bude zásadní, záleží na požadavcích konkrétního uživatele, tedy pro potřeby této recenze to je tak trochu jedno – řeším tu jen focení.

Jak jsem již zmínil, osobně mi přijde obrovská škoda, že vypadl režim Makro (zřejmě kvůli jiné konstrukci objektivů). Byl na hraní, ale dával těmto mobilům výraznou konkurenční výhodu oproti třeba mých oblíbeným iPhonům.

Což je další, pravda subjektivní, pocit – v reálném použití při běžném focení není skok od minulého modelu nijak dramatický. Když jsem testoval P30 Pro, poměrně často jsem si říkal “hmm, tak tohle můj iPhone X nezvládne”. A skalní příznivce firmy Apple jsem rád dráždil konstatováním, že spektrum toho, co P30 PRO skvěle vyfotí, je výrazně větší než u konkurenčních iPhonů.

Ale tento pocit jsem tentokrát neměl tak silný a troufl bych si říct, že pro běžného spotřebitele, který nepozná/neocení výhody většího čipu, bude skok v kvalitě oproti P30 Pro vlastně zanedbatelný.

Plus stále platí to, co u předchozích modelů: výkony Huawei P40 Pro jsou občas trochu nevyrovnané. Stále platí, že to mobil občas prostě netrefí a výsledné fotka je taková nějaká podivná. Což ale poznamenávám spíše na okraj – testoval jsem jeden z prvních dostupných vzorků a je pravděpodobné, že další updaty systému část těchto věcí vyřešily.

Huawei P40 Pro – shrnutí ve dvou větách

Huawei P40 Pro nesporně patří k nejlepším fotomobilům současnosti, díky velikosti čipu posouvá zase o něco dále to, co je možné “vytáhnout” z mobilu. Jistou slabinou je – krom absence propojení s Googlem – fakt, že pro běžného spotřebitele není posun v kvalitě snímků dramatický.

Huawei P40 Pro – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky.

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Agentura zastupující Huawei mi pouze bezplatně zapůjčila tento mobil, za což jí děkuji.)

Další fotografie z testu:

Huawei P40 Pro 7.7 Obrazová kvalita (=jak fotí) 7.8/10

Zacílení na potřeby fotografů 7.5/10

Řemeslné zpracování 8.0/10

Ovladatelnost 8.0/10

Poměr cena/výkon 7.0/10

Pro díky zvětšení snímače je kvalita obrazu obecně na světové špičce

schopnost přibližovat je fenomenální

umělá inteligence pracuje velmi solidně Proti chybí propojení s Googlem

citelně chybí makro režim

zpracování obrazu je občas trochu nevyrovnané

POZNÁMKA: Tuto tabulku je třeba číst s jistou nadsázkou - web se mobily zatím nezabývá systematicky